Neobyčejná cesta
běžného produktu
Než vezmeme do ruky kávovou lžičku, uběhne ve výrobním procesu dlouhá cesta. Nejprve v místech, která jsou bohatá na naleziště přírodních surovin musíme ze země vytěžit základ, kterým je železná ruda, uhlí, rudy ostatních kovů a další suroviny, o kterých laik obvykle ani netuší, že byly k výrobě oné lžičky použity. Každá z těchto surovin musí být nejprve přepracována do využitelného stavu, než se vloží do pece v ocelárnách, kde započne dlouhá cesta ke konečnému výrobku.
Součástí každé oceli jsou v menším či větším množství i feroslitiny a přísadové kovy. Feroslitina je polotovarem, jehož původ je v rudě nebo oxidu kovu, jehož název obvykle nese. Ten je po vytěžení přetaven ve feroslitinu. Přetavením dojde ke zvyšení koncentrace vytěženého kovu ve feroslitině, aby využití daného kovu dávalo smysl. Například vytěžená chromová ruda obsahuje zhruba 45% chromu. Jejím přepracováním do feroslitiny dojde ke zvýšení obsahu hlavního prvku, v tomto případě tedy chromu (Cr) na přibližně 70%, navázání chromu na železo, a současně k očištění o nežádoucí prvky jako jsou fosfor (P) síra (S) či křemík (Si). Rozmanitost využití oceli je natolik široká, že u některých značek oceli zmíněné prvkvy škodí, do jiných se naopak záměrně přidávají.
Feroslitina se následně použije pro legování oceli. Ocel je sofistikovaný polotovar, který má mnoho různých podob díky svému chemickému složení, mechanickým či jiným vlastnostem. Od každého druhu oceli se očekávají jiné vlastnosti vzhledem k jeho konečnému využití.
Výroba oceli je trochu jako vaření polévky. Do velkého kotle (pece) dáme základ v podobě surového železa či šrotu, přidáme feroslitiny a přísadové kovy jako koření a "vaříme", dokud ocel nemá požadované parametry. Pak obsah kotle odlijeme do ingotů nebo využijeme možností kontinuálního odlévání a tím začíná dlouhý proces od přeměny ocelového polotovaru v konečný ocelový výrobek. Z oceli je jehla či náprstek, ale také lžička, hřídel, většina vlaku či lodi, části letadel, konstrukce budov a pod.
